Debata o daních se u nás vede skoro výhradně o sazbách. Zajímavější otázka je, kdo má vlastně kam uhnout.
Práce nemá kam uhnout
Zaměstnanec dostane výplatní pásku. Odvody a daň jsou sraženy dřív, než peníze uvidí. Nemá volbu, nemá strukturu, nemá poradce.
Kapitál volbu má. Zisk se dá vykázat jinde. Majetek se dá držet přes společnost. Příjem se dá překlopit z jedné kategorie do druhé. Nic z toho nemusí být nelegální — často to je zcela v mezích zákona, což je právě ten problém.
Výsledkem je zdanění, které nejtvrději dopadá tam, kde je nejmenší schopnost se mu vyhnout. To není progresivní systém. To je systém, který zdaňuje bezbrannost.
Vybírat je důležitější než sazby
Nejlepší daňový zákon je k ničemu, když se dá beztrestně obejít. Proto je pro nás priorita jinde, než kde bývá veřejná debata:
- Personálně a technicky posílit daňovou správu a zaměřit ji na velké případy. Kontrola živnostníka je levná a viditelná. Kontrola nadnárodní struktury je drahá a tichá — a jsou v ní řádově větší peníze.
- Mezinárodní koordinace proti přelévání zisků. Sama jedna země proti tomu nic nezmůže, což je přesně důvod, proč jsme pro reformu EU, ne pro odchod.
- Zveřejňování souhrnných daňových údajů velkých firem po jednotlivých zemích. Světlo je levnější než kontrola.
Sem patří odhad daňové mezery v ČR a objemu zisků odváděných do zahraničí. Uvedeme, až budeme mít doložený zdroj.
Přesunout zátěž
Vedle vymahatelnosti chceme přesunout těžiště zdanění z práce na majetek a kapitál:
- progresivní zdanění nejvyšších příjmů
- zdanění spekulativního držení nemovitostí a prázdných bytů
- nižší zátěž běžné mzdy
Poslední bod je důležitý, protože se v debatě systematicky ztrácí. Progresivní zdanění neznamená, že zaplatí víc každý. Znamená, že zaplatí víc ten, kdo má nejvíc — a méně ten, kdo pracuje za mzdu.
Odejdou bohatí pryč?
Tímhle se argumentuje pokaždé, takže stojí za odpověď.
Rozhodování o tom, kde firma podniká a kde člověk žije, nezávisí jen na sazbě. Závisí na kvalitě infrastruktury, na vzdělaných lidech, na fungujících soudech, na zdravotnictví a na bezpečí. To všechno se platí z daní. Země, která se snaží vyhrát závod v nejnižší sazbě, prohraje ve všem ostatním — a nakonec i v tom závodě, protože vždycky se najde někdo levnější.
Veřejné školy, nemocnice, doprava a bydlení se z něčeho platí. Otázka nikdy nezní jestli platit, ale kdo.
Celý bod: Progresivní zdanění.