Kritika Evropské unie se v Česku obvykle rozpadne do dvou táborů. Jeden tvrdí, že je všechno v pořádku. Druhý, že je třeba odejít. Oba se mýlí.
Kde je skutečný problém
Naše výhrada nemíří na to, že evropská spolupráce existuje. Míří na procesy.
Zásadní rozhodnutí často vznikají tam, kde je pro občana prakticky nemožné je sledovat, natož ovlivnit. Vyjednávání v Radě probíhá bez veřejného záznamu pozic jednotlivých států. Výsledek se doma prezentuje jako „muselo se to, Brusel rozhodl", i když u toho rozhodování seděl náš vlastní ministr.
To vytváří dvě věci najednou: prostor pro vliv těch, kdo si na sledování těch procesů mohou zaplatit lidi, a dokonalou výmluvu pro domácí politiky.
Proč odchod problém neřeší
Věci, které nás nejvíc tlačí, se na hranicích nezastaví:
- Daňové úniky. Přesun zisků do daňových rájů se nedá zastavit z jedné země. Kdo to zkusí sám, přijde o firmy a nezíská daně.
- Moc velkých technologických firem. Trh o deseti milionech lidí nemá vůči globální platformě žádnou páku. Trh o čtyřech stech milionech ji má.
- Klimatická změna a znečištění. Vzduch a voda hranice neznají.
- Pracovní podmínky. Bez společných standardů se země přetahují v tom, kdo nabídne levnější a bezbrannější práci.
Odejít je snadné gesto. Nechalo by nás o samotě přesně proti těm silám, proti kterým stojíme — a ty by se nezmenšily, jen bychom na ně byli menší.
Co tedy chceme
Posílit přímo volený parlament. Rozhodovat by měli ti, koho lze odvolat ve volbách.
Otevřít vyjednávání. Veřejný záznam toho, jak který stát hlasoval a jakou pozici zastával. Konec výmluvy, že za to může někdo jiný.
Závazný registr lobbingu. Vymahatelný, s postihy, ne jako dobrovolná databáze.
Jasné meze. Vymezit oblasti, kde rozhodují členské státy — a tuhle hranici brát vážně. Tady je naše kritika ostrá a míří na konkrétní věci, ne na EU jako celek.
Vysvětlovat. Evropská legislativa je psaná jazykem, kterému nerozumí ani poučený čtenář. To není náhoda ani nutnost.
A jedna poznámka k tónu
Kritika EU bývá zástupné téma. Slouží k odvedení pozornosti od domácích problémů, za které je odpovědná domácí politika. Bydlení, mzdy, oligarchická moc, vytunelované obce — s tím nemá Brusel nic společného.
Když říkáme, že chceme reformu, myslíme reformu. Ne odchod a ne mlčení.
Náš bod k tématu: Demokratická reforma EU.